Víkend od 7. 6. do 9. 6. jsme strávili na Malé Skále v kempu. V sobotu jsme se vydali na řeku. Nebudu úplně popisovat, jak to vše probíhalo, myslím, že bude stačit, když uvedu pár hlášek:

„Paní učitelko, až dojedeme do Dolánek, tak jdeme pěšky zpátky?“ „Ano, na koloběžky jste nechtěli, tak půjdeme pěšky.“ „A je to alespoň z kopce?“ „No je to proti proudu, to úplně z kopce nebývá“ „Nééééé, já proti proudu pádlovat neumím…“

„Teď nám to jede hezky“ „No, protože teď ty nepádluješ!“

„Co děláš?“ (otázka na koupajícího se spolužáka) „Potřeboval jsem na záchod“ „Ty čůráš do vody?“

„Máme ve stanu bordel, že ani není kam šlápnout“

„Hezká hlavička“ „Akorát, že to nebyla hlavička, ale nos.“

„Paní učitelko, voda nebyl vůbec dobrej nápad, všichni jsme se pohádali J“

„Konečně vám můžu říkat ahoj paní učitelko a ne dobrý den.“

Bohužel, ty nejhezčí hlášky jsou nepublikovatelný. Nicméně, připočtěme stavění stanu na začátku výletu, kdy kluci bezradně stáli nad rozloženým stanem a hledali nějaká videa, jak se ten stan vlastně má postavit. Když se to podařilo, zjistili jsme, že mají chybně dané tyčky, takže vše znova.

Další zmínku si určitě zaslouží průjezd jediného splavu na našem úseku, kdy z raftu vypadla Samanta, tam jsme se hodně nasmáli, ostatně na fotkách je to patrné.

Suma sumárum – výlet byl velmi hezký, všichni zaslouží pochvalu za chování a za náladu, se kterou přijeli a odjížděli zpět domů. Takže zase někdy AHOOOJ